|
||
Z naší téměř kultovní literatury:M. Holub: Maxwellův démon čili o tvořivosti........ ....... ....... ....... 2. Provedení V laboratoři je provedení natolik komplikované, že je jedině možné popsat je pomocí těch nejjednodušších termínů. V jedné z mála básní, v nichž jsem mohl opravdu vycházet ze svých laboratorních zkušeností jsem napsal: . Ptáte se na tajemství. Má jen jedno jméno: znovu. ....... ....... Odešel neomylný, ještě ve dveřích byla podlitina, jak trefil do černého. My dva jsme chvíli seděli a čísla protokolů na nás koukala jako zelení hlavatí brouci z trhlin večera. Knihy se protahovaly ve hřbetech. Váha si jen tak vážila a skleněné korálky z náhrdelníku boha spánku si šuškaly na mističkách. jsi někdy měl pravdu?" řekl jeden z nás. "Já ne." Pak jsme počítali dál. Bylo dost pozdě. A venku mrazivě fialové město dýmu stoupalo ke hvězdám. (Československý spisovatel, Praha 1988 ) |